Drslavice

Nádherně opravovaná tvrz v jižních Čechách, kterou si koupil bývalý armádní pilot a svépomocí se ji snaží "dát do kupy". Ve vsi opravdu vyčuhuje svojí zdobností. Manželský pár tu pracuje dnem i nocí a rekonstruuje i veškeré arkýře, krakorce a okna. My jsme se tu ocitli ještě jako studenti se starou felicií až o půl šesté večer a smutnili, že nezkoukneme, co skrývá tvrz vevnitř. Pán ale po telefonu slíbil, že to není problém. Když jsme se blížili, potkali jsme milou paní s kolečkem a pozdravili. To jsme ještě nevěděli, že to je naše budoucí průvodkyně a manželka majitele. Majitel na nás houknul od vchodu, ať si laskavě přečteme naučnou tabuli, a když jsme opáčili, že jsme o historii již četli, vřele nás přijal do nitra svého domovského útulku. Všude se samozřejmě povalovaly pracovní nástroje, ale dvorek působil celistvě, vše bylo pečlivě omítnuto. Paní se nás ujala a provedla nás od prapodivného reliéfu obličeje ve stěně nádvoří až po rozsáhlý reprezentační sál s arkýři v patře a kuchyni. Když jsme sešli na nádvoří, houknul na mě pán jestli mu nepomůžu s omítkou v přízemí. Bylo z něj cítit pivo, ale byl přátelský a snažil se nám předat kouzlo toho, jak dělali omítky kdysi před Columbem, což je důvod proč omítky na tvrzi vypadají autenticky. Měl jsem u sebe jen "pár šupů", tak nám bylo trapně, ale manželský pár si nechtěl vzít ani to. Navíc, když jsme podotkli, že jedeme spát do stanu nad vesnici a mírně se rozpršelo, dostali jsme nabídku na přespání za tvrzí. Ať si klidně uděláme oheň i buřty. Chtěli jsme strávit noc v klidu o samotě, tak jsme odmítli, ale pohostinnost místních nás bez přikrášlení opravdu dojala. Je to už pár let, tak doufáme, že je vše při starém, a přejeme zdar a zdraví.