Noravank
K Noravanku vede krásná silnička odbočující z hlavní poblíž obce Areni (kde je mimochodem také středověký kostel s krásnou polohou). Cesta vede krásnou roklí po celé délce, nalevo od ní ve skále se nálezá vstup do mohutné jeskyně Magellan. Parkoviště je prostorném, ale Noravank byl jedním z nejvíce navštěvovaných klášterů, které jsme navštívili. Bylo tu množství místních i zahraničních turistů. U uprostřed stojící dvoupatrové kaple se již nesmí stoupat do patra po schodech a pravidla jsou důsledně kontrolována policií, včetně zákazu kouření v areálu. Klášter za to i tak stojí, jinde jsme snad tak rozmanitou reliéfní práci i architektonickou rozmanitost v rámci Arménie neviděli. Jeden z vrcholů. Vedle je také obstojná restaurace, kde jsme degustovali divy arménské kuchyně. I když doporučujeme jak po stránce kvality pokrmu, tak stran velmi příjemné obsluhy, arménská kuchyně nás neučarovala. Doporučujeme taky navštívit místní prodejnu suvenýrů u parkoviště. Oproti zbytku takových krámků se tady vytváří upomínkové předměty přímo na místě a dekorace tu jsou velmi vkusné.
Drobný marketing: Ruben a Karen Ghazaryans (FB,IG: becorestonecarving; rub.khazaryan@mail.ru)
Klášter Noravank se nachází blízko arménského města Jeghegnadzor. Založen byl roku 1105 biskupem Hovhannesem, původním opatem kláštera Vahanavank. Proto se také jmenuje Noravank - nový kostel. Stejně jako u většiny arménské architektury, klášter doplňuje panorama krajiny, netvoří úplnou dominantu, ale v souvislosti se svým umístěním v krajině působí komplexně a poeticky. Ve 13. a 14. stol. se dokonce stal sídlem biskupů regionu Sjunik. Je také pevně spojený s univerzitou Gladzor, středověkým kulturním centrem staré Arménie a rodinou Orbeliani, vládci Sjuniku.
Nejznámější součástí tohoto komplexu je Surb Astvatsatsin - dvoupatrová kaple Svaté Matky Boží dokončený r. 1339. Druhé patro je již nepřístupné! Druhým kostelem na místě je Surb Karapet z let 1216-1227, jehož stavbu zaštítil kníže Liparit Orbelian. Tento kostel se stal r. 1340 obětí zemětřesení, kopule se zřítila a kostel musel být rekonstruován r. 1361 (architekt Siranes). Pevnostní prvky a hradba kolem byly doplněny v rámci 17. a 18. stol.
Nejstarší ze staveb kláštera je Surb Karapet (kostel sv. Jana Křtitele) z přelomu 9.-10. stol., dnes však pouze ruiny. Původně měl tento kostel oválnou apsidu. Nejstarším kompletně stojícím kostelem je zde potom Surb Stephanos nebo resp. v mnohých zdrojích Surb Karapet (či mladší Surb Karapet, z důvodu odlišení od staršího bratra) postavený na příkaz Liparita Orbeliana ve 20. letech 13. stol., avšak jeho původní podoba byla několikrát změněna. Kostel má typickou kupoli na tamburu a ve všech rozích dvoupatrové kaple s dosud neobjasněným využitím. Chór - kněžiště (někdy označovaný ve východní architektuře jako bema) je charakteristicky vyvýšený.
Na severní straně je přistavěna r. 1275 kaple sv. Řehoře jak orodová hrobka Orbelianů, která bývala vymalována a fragmenty výmalbu tu dodnes jsou k nalezení. Ze západu je kostel spojen s předsíní, charakteristickým gavithem postaveným Smbatem Orbelianem r. 1261. Architektem byl Siranes. Zaklenutý čtyřdílnou klášterní klenbou nese uprostřed kopuli s otvorem s krápníkovou klenbou, překvapivě tu nejsou žádné nosné sloupy a hmota počívá na bocích budovy. Návštěvníka upoutají také extrémně mohutná okna s kamenými pilíři jako clonami uprostřed, nebo v SV rohu boj Smbata Orbeliana se lvem na reliéfu pod klenbou.
Nejvíc však z výzdoby rezonují tympanony při vstupu do gavithu, které bývají připisovány mistru Momikovi. V případě horního je výklad popisován jako Stvořitel, který vdechuje život Adamovi - scéna poněkud neobvyklá z důvodu zhmotnění Stvořitele. V levé části je pak scéna ukřižování, kdy oproti tradiční lebce Adama vespod scény leží prorok Daniel a na bocích nahoře pluje presonifikace Slunce a Měsíce. Napravo od Stvořitele je pouze anděl a text o stvoření světa. Rozvržení motivu je původní. Spodní tympanon s běžnějším motivem centrálně zobrazuje Madonu (Pannu Marii s malým Kristem v náručí). Pravděpodobná hypotéza o tom, že nesedí na trůnu, ale v tureckém sedu na koberci, však opět výjev posouvá mimo tradiční spektrum. Je zde holubice, připomínka zvěstování. Na bocích jsou busty proroků netradičně z profilu a na stuhách proplétaných rostlinnými motivy slova (Panna, hlas, slovo), která nebyla prve určena pro čtení, ale spíše jako vizuální doplnění motivu.
"Nejnovější" částí kláštera je Surb Astvatsatsin (kostel Matky Boží) z 1. pol. 14. stol. Unikátní dvoupatrová stavba je přisuzována mistru Momikovi. Stavba je silně vertikální. Spodní část tvoří hrobka, na jejíž stěny naléhá dvouramenné úzké kamenné schodiště do kaple v patře. Nad kaplí se tyčí klenba nesená sloupy. Vstupy opět zkrášlují tympanony - vespod Madona a na stranách archandělé, v patře Kristus Pantokrator a sv. Petr a sv. Pavel. Práce Momika na stavbě je však relativizována, jelikož se v areálu nachází jeho náhrobek s rokem úmrtí 1333 nebo 1339 a kostel byl dokončen 1339. I pokud by zemřel v čase dokončení kostela, byl by vysokého věku. Jeho potenciální úmrtí v rok dokončení kostela by mohlo dávat náboj pro vzniknuvší legendu o Momikově působení v Noravanku (viz níže).
Největší sláva kláštera je spojena s postavou mnicha Momika, dvorního architekta rodiny Orbeliani (chrám v Areni, Noravank, chrám Řehoře Osvětitele v Tatevu). Momik vystudoval v Galdzorské univerzitě při klášteře Tanahat a na Noravank se dostal díky úzké spolupráci obou subjektů. Umění knižní miniatury se vyučil ve skriptoriu u mistra Hovsapa a prve začal pracovat v Kilíkii (Evangeliář královny Keran). Dokončil iluminace mnoha evangeliářů, ale nakonec trpěl zrakovým onemocněním znemožňujícím mu drobnou práci. Momik zde vytvořil zejména řadu velmi detailně dekorovaných kachkarů, které jsou považované za jedny z nejpreciznějších své doby (např. kachkar Stephana Orbeliana). Zároveň stojí za plány pro kostel Surb Astvatsatsin, jinak zvaný Burtelashen, dle prince Burtela Orbeliana, který byl donátorem peněz na stavbu a zároveň je zde pochován. Z důvodu jeho zřejmé zručnosti a proslulosti je obestřen legendami. Např. tou, že se zamiloval do dcery důležitého arménského velmože, která opětovala jeho lásku. Po předvolání byl pověřen úkolem za tři roky vystavět přenádherný klášter, pokud si chce vzít svou vysněnou ženu. Momik spěchal natolik, že stavbu stihl. To ale nemohl vládce dovolit, a tak poslal sluhu problém vyřešit. Když Momik umisťoval poslední kámen kopule sluha shodil Momika na kamennou zem. Jeho poslední kámen se stal jeho kachkarem a láska nenaplněná.